Lonťáci ve víru velkoměsta

Vyrazili jsme v pátek odpoledne. Na D1 všechno klapalo. Děti měly hlad, žena jim z předního sedadla posílala balíčky humanitární pomoci, se kterými se někde mezi druhou a třetí řadou sedadel rozvinul černý trh

Chcete mě?

Člověk je strašně malicherný tvor. Píšu člověk, ale pokud bych měla čerpat jen z vlastní zkušenosti, musím napsat „žena“. Na jednu stranu se pohoršujeme nad sexistickým narážkami, dvojsmysly a vyzvavými lichotkami a na druhou stranu je vlastně vyžadujeme, protože nám zvedají sebevědomí.

Back to the Füture

Přifrčela jsem si to takhle sanitkou na noční prohlídku k Apolináři a bum, když už jste teda přijela, tady máte dítě, paninko. Na pozdější reklamace nebude brán zřetel. A tý jizvy na břiše si nevšímejte. Opiáty?

Život jako kaleidoskop

Odžila jsem kus života jako samoživitelka a nikdy si nestěžovala. Bojovala jsem s tím, jak jsem uměla a krok po kroku zvládala těžkosti, které se mi nadrobily na cestu. A co...? Bylo zle, ale vyvázla jsem z toho živá.

Tvůrčí psaní

Četl jsem kdesi chytrou radu, že když se chceš sám něco dobře naučit, máš to začít učit druhé. A tak jsem se rozhodl, že uspořádám kurz tvůrčího psaní. Ano, patřím mezi ty, kteří si myslí, že talent se přeceňuje a že psaní se dá naučit. Chce to hlavně vůli.

Nové koště

Nové koště prý dobře mete. Nevím. Já při změně zaměstnání naštěstí nedostala do ruky smeták, ale klávesnici a myš.

Co já tak vím o kariéře

Byl jsem vždycky líný. Rodiče celkem brzy pochopili a začali mě honit do sportu jak nadmutou kozu. Od 2 let lyže, od 5 tenis, pak hokej, do 18 házená, pak ruply vazy, Gott sei Dank.

Tenkrát na západě

Skutečné západní Čechy jsou totiž především kraj, ze kterého všichni už osmdesát let jenom odcházejí. V osmatřicátém Češi. Dlouhé kolony žebřiňáků naložených truhlami a peřinami...