Myšlenkový pochod o délce jedné kadibudky
Všude je ticho a klid. To, že asi dvacet metrů ode mě, v malém dvojdomku na samotě, právě nejspíš zuří ohromná spacáková bitva mezi skauty, mě netrápí.
Archiv autora: Malej Kápo
Budu řidič! Třeba… jednou.
Zítra mám zkoušku. Když ji zvládnu, budu řidič. Na místo instruktora si sedne moje mamka a bude se tvářit stejně vyděšeně. Budu konečně užitečný člen rodiny.
Zpátky do školy!
Vlastně to není ani tak dávno, co jsem nastupoval na osmileté gymnázium. Ten rok se ženil princ William, v Japonsku vybouchla Fukušima I a zemřel Václav Havel nebo Usama Bin Ladin...
Polední klid
Usrkávám z erárního hrnku instantní kafe a pozoruju louku posetou stany. V jídelně Šoumen ještě zpracovává špagety s kečupem, v jednom otevřeném áčku píše Tygřík dopis domů. Hned o stan vedle jedna z vedoucích, Baterka, dospává včerejší noc.
Psí šestý smysl?
... roznáším poštu. Během procházení vesnicí se mi štos dopisů a letáků zužuje. Zastavuji se u zahrádky jednoho z domů a rozhlížím se. Je tu pes? Není tu pes?