Archiv autora: Jan Švancara

Já byl malý kluk, ale atmosféru té doby si pamatuju dodnes. Dostal jsem trikolóru na bundu a v televizi jsem sledoval, jak se ten usměvavý chlápek v kožené bundě, který se tolik lišil od všech dosavadních politických papalášů, stal prezidentem.

Když se za druhé světové války vracely americké letouny z náletů s prostřílenými křídly, měli velitelé vzdušných sil za to, že je třeba křídla více obrnit. Dělali však v úvahách jednu zásadní chybu.

Četl jsem kdesi chytrou radu, že když se chceš sám něco dobře naučit, máš to začít učit druhé. A tak jsem se rozhodl, že uspořádám kurz tvůrčího psaní. Ano, patřím mezi ty, kteří si myslí, že talent se přeceňuje a že psaní se dá naučit. Chce to hlavně vůli.

Všichni tvrdíme, že ho máme málo, i když ho máme ve skutečnosti všichni stejně. Je spravedlivý. Měří všem stejně a nikdo ho nezastaví.

Nejmladší zvládá cestu nejlíp. Usadí se do sedačky jako Frank Underwood, nechá si naservírovat croissant a když dojí, decentně si otře koutky ubrouskem. Zkrátka když na demonstraci, tak jako pán.

Dnes je to přesně 135 let, co se narodil Walter Duranty. Počestný občan, nikoho nezabil, nikdy nestál před soudem, ale přesto můžeme říct, že měl lví podíl na jedné z největších genocid v dějinách lidstva.