Klučičí óda

Vždycky kolem narozenin si uvědomím jedno. Naskočí vyšší číslo, které si zase nebudu pamatovat. Kéž bych si pamatovala aspoň nějaká čísla, ale těch, která by za to stála, taky moc není. Nu což.

Tak jsem zavzpomínala na všechny ty mužské elementy, které mi přece jen něco daly.

Třeba brácha. Naučil mě pískat na čtyři prsty a střílet ze vzduchovky. Na tu zbraň určitě ještě někdy přijde řada, ale hvízdala jsem na prsty dost často. Třeba na psa. Dokud ještě slyšel. 

V pubertě mě kluci vedli ke sportu, možná to byla ta zásadní chyba. Kdyby mě vedli za ruku a pletli mi hlavu, dalo by mi to do života asi víc. 

Když jsem myslela, že mám rozum, naučili mě, že růžové brýle holkám v tomhle věku nesluší a já je zase rychle zahodila. Jeden mě naučil, že věk není ve vztahu důležitý, ale když básnil o motorce a já o nových oknech do bytu, zdálo se mi, jako by si vytřepával z botiček písek.

Jiný kluk mě naučil, že všechno, co se nám někdy zdá nemožné a neskutečné, může být skutečné až moc. Může to být hezké, trvalé a vzácné, ale v mantinelech.

Jeden měl barevný pohled na svět a naučil mě vidět ho taky tak, to už mi zůstalo. A taky mi zůstalo, že královské dělení není nic pro mě.

Když je chlap srab, je jedno, kolik mu je let. Může být hezký, vzdělaný nebo nadsamec, ale pořád to bude jen srab. Tohle je asi to, co naučí i vás. Nezastavovat. Tenhle rychlík přefrčí, nezastaví a vy nasednete na jiný. 

To zpoždění asi nedoženete, ale do cíle dorazíte mnohem bezpečněji. Věřte mi. Svět je plný kluků, co vás něco za život naučí. A když budete mít štěstí, možná i vy je.

Třeba to, jak se chovat k holkám. Je to tak krásný, když vám muž podrží kabát, odsune židli nebo zaplatí účet. Joo, emancipace je hezká věc, ale nesmí nám brát „ženství“. 

Když si obléknete sukni a vklouznete do kozaček, zapomeňte na to, že zvládnete smontovat celý obývák! Užijte si tu chvilku, kdy jste žena a nebraňte se tomu. Mnohdy chceme tyhle pičičmandičky, ale vlastně se jim podvědomě bráníme tím, jak pořád ukazujeme, že všechno zvládneme.

Hoďte vlasy do strany, nechte rozvonět parfém na šíji a smyslně si porovnejte okraj sukýnky, takhle to kluci chtějí. Oni vás pak za to naučí, že ne každý je pitomec a ne každému jde jen o to dostat se pod okraj vaší sukně. 

Život nás udělal polovičaté proto, abychom našli tu druhou polovinu, která z nás udělá celek. Někdy se to nepovede. Někdy zůstaneme polovičatí, a i když říkáte, že je to takhle v pořádku, není. 

Žít sám je na nic. Nemáte se s kým pohádat, nemáte komu vyčíst všechny jeho chyby až do třetího kolene a nemáte komu dávat za vinu vlastní nedostatky. Potřebujete druhou polovinu!

Jestli ji ještě nemáte, rozhlédněte se kolem. Často stojí léta někdo opodál a všechno to vidí. Někdy je správné udělat krok do prázdna, protože ne nutně to musí skončit rozbitou pusou. Můžete třeba někomu upadnout do náručí a z něj už vás nepustí… nebo třeba až ráno, a to je vlastně taky fajn.