Polední klid

Usrkávám z erárního hrnku instantní kafe a pozoruju louku posetou stany. Áčka, Novy, tee-pee… mezi tím vším pobíhají děti od 5 do 18 let. Je příjemně, slunečno, celkový dojem kazí snad jen pár zatoulaných oveček na obloze. V jídelně Šoumen ještě zpracovává špagety s kečupem, v jednom otevřeném áčku píše Tygřík dopis domů. Hned o stan vedle jedna z vedoucích, Baterka, dospává včerejší noc.

„Až přijedu domů, tak si zahraju GTA!“ slyším z jídelny.

„Až přijedu já, tak si zajdu na kebab!“ ozve se odpověď.

Já se těším, až se doma osprchuju a vyspím se, prolétne mi hlavou. Přemýšlím, jestli si nepůjdu lehnout teď. Zní to jako skvělý nápad. Ze spokojených myšlenek mne vytrhne až Vokoun (přezdívku dostal poté, co pořád někde okouněl):

„Co budeme dělat odpoledne?“

„Půjdeme se koupat do Jinolic,“ odpovídám s nepřítomným výrazem.

„Jupí, zase bude hamburger a milkshake!“ zavýskne dítě a nadšeně odchází, zatímco já už vidím, jak to bude cestou zpátky zvracet. Za chvíli přijde Béďa, nejmladší z družiny. Ptá se, co si máme vzít s sebou. Vida, informace se šíří rychle… škoda že se takhle nešíří i moje pokyny k vyčištění zubů nebo večerce.

„Hrábě, hrneček, zimní bundu, vrtačku a sekeru,“ odpovídám mu ironicky, neboť se mě na to ptá při každém výletu, a než se stihnu vzpamatovat, odchází. Jsem zvědavý, jestli si to fakt sbalí. On by to dokázal, znám ho.

Usrknu z hrnečku a ponořím se znovu do svých myšlenek, zatímco úplně ignoruju dva puberťáky, co se perou vzadu za stany. Než si uvědomím, co vlastně dělají, stojí u nich Pinďa, jejich vedoucí, a vysvětluje jim, proč to nemají dělat. Vysvětluje to sice metodou „dřepuj a neštvi!“, to oni pochopí rychle.

Za mne si sedne další vedoucí a nadává, že si táborníci v jednom kuse zapomínají věci v jídelně. Usměju se. Znám je až moc dobře, však jsem nebyl jiný. Když jsem před jedenácti lety nastoupil na svůj první skautský tábor, přijel jsem domů s půlkou věcí. Tu druhou polovinu už nikdo nikdy neviděl.

Zamyslím se, jestli jsou dnešní skautíci v něčem jiní. Nejsou. Jsou sice občas rozmazlení, líní a neposlouchají, ale stejně je mám z nějakého důvodu rád. Život skautského vedoucího je občas trochu schizofrenní.

Polední klid skončil. Děti se vyhrnou ze stanů a čekají na program. Já dopiju zbytek kafe na dně hrnku a jdu si do batohu sbalit věci na koupání. Nesmím zapomenout na vrtačku.