Někdo to rád mokré

Slunce září na blankytně modré obloze, průzračná voda plná malých rybek, malebné útesy, oblázkové pláže. Z venkovního grilu se line vůně pečeného masa a z reproduktorů tklivé tóny lidových písní. Já to všechno pozoruju se sklenkou vína v ruce a tenhle obraz se pravidelně pohupuje. Nedívám se totiž z pláže, ale z vody.

Dovolená na plachetnici je nezapomenutelným zážitkem. Pro někoho i neopakovatelným, protože po týdnu mořské nemoci už na palubu žádného plavidla nikdy nevkročí. A co pro mě? Vítr ve vlasech, nasát vůni slané mořské vody a upřít oči na horizont v dálce. Úplně chápu, jak někdo může přeplout oceán. Kormidlo do ruky, určit kurz a už jen plout a nikdy nepřestat. Je to úžasný pocit, ovládat loď, když ji pohání vítr. Obrovský kolos, který uvedete do pohybu, zkrotíte ho a on vás poslouchá na slovo. Tedy když na něj umíte správně mluvit a víte, co dělat. Pak se poprvé napne plachta, loď se nakloní a vyrazí tiše vpřed. Těžko se ten pocit popisuje, je to něco, co musíte cítit, musíte to zažít.

Stejně složitě se popisuje pocit, když loď pluje a houpe se. Někomu se dělá špatně, mě to baví. Většinou si to ani neuvědomuju, kromě případů, kdy v náklonu potřebuju někam dojít. Zejména když jde o záchod. Ale to je spíš otázka logistiky než nepříjemných pocitů. Třeba na mě mořská nemoc jen stále někde čeká. Nezažila jsem ještě bouřku, pořádný vítr, nečas… 

Když jsme poprvé vypnuli motor a napjali plachty, já a loď jsme objevily vzájemnou náklonnost. Obrazně i doslova. Chvíli jsme se navzájem oťukávaly. „Co uděláš, když se takhle nakloním? Líbí se ti to? Chceš víc? Můžu tě zhoupnout? Mám se držet na uzdě nebo to pořádně rozbalit?“ Když se plavíte poprvé, je dobré začít opatrně a něžně. Ano, je to možná trochu jako první sex. Nevíte, jestli se vám to bude líbit. Jestli to bude příjemné. Slyšeli jste o tom vyprávět ostatní. Možná se i trochu vychloubat. Snad jste o tom tajně snili, ale dokud to nezkusíte na vlastní kůži, můžete se jen domýšlet. Ta představa se vám může líbit, ale pravou lásku a vášeň zažijete až na palubě. Tam zjistíte, jestli je to vzájemné. Pokud ano, bude to láska na první vyplutí a na celý život. Láska, kterou už můžete jen zkoumat a prohlubovat. Někdo rád jen tak v klidu pluje, kochá se a občas zastaví v krásné zátoce na vykoupání. Někdo chce soupeřit s ostatními, někdo s přírodou a snad i sám se sebou, co všechno vydrží a zvládne. Já zatím zkoušela jen tu první možnost, ale láká mě závod, jen se lépe naučit práci s lany a najít vhodnou příležitost. Tak jako u sexu, klasika není špatná, ale když vás to baví, proč nezkusit něco, co zpestří váš vztah?

Možná si říkáte proč to všechno? Kotvit v osamělé zátoce, mýt se v moři, vařit na plynovém sporáku z omezených zásob. Lodní záchod, mini kajuty s nepohodlnými lůžky, ve kterých je zpravidla tisíc stupňů Celsia, komáři a příležitostně i vosy. Horko, všudypřítomné slunce, týden nebo i víc v těsné blízkosti s dalšími lidmi bez možnosti úniku…

Takhle to zní hrozně. Číst to, samotnou by mě to odradilo. Ale když jste na plachetnici a plachtění vás chytne za srdce, půlku z těch věcí si vůbec neuvědomíte. A ten zbytek? Život na lodi bude takový, jaký si ho uděláte. Viděla jsem posádky, které by stačilo jen vzít a posadit k táborovému ohni. Kytara, foukací harmonika, všechny díly Já písničky a k večeři párky z konzervy. A pak jsme tu my. My, kteří, když omylem zakotví v offline zátoce, málem udělají na lodi vzpouru, plaví se k zajímavým útesům, aby zahltili své Instagramy, a chvíle, kdy nevane vítr, tráví četbou knížek.

Dovolená na plachetnici. To je něco, co možná zní úplně děsivě na papíře, ale naživo se do toho zamilujete. Všechno záleží jen na tom mít správného kapitána. Někoho, kdo rozumí svému řemeslu a rozumí také vám. Protože být s někým týden zavřená na lodi může být dokonalý zážitek i úplná katastrofa. 

Dovolená na plachetnici. Doluju v paměti, hledám slova a snažím se popsat ten pocit. Ten pocit totální svobody, když loď pluje a já se dívám na ubíhající moře. Někdo tohle našel v kostele, někdo při pohledu na svého potomka. Existuje mnoho slov, kterými to jde popsat a nebo stačí jenom jedno: štěstí.