15 minut

René Descartes řekl, že nejspravedlivěji je rozdělený zdravý rozum. Nikdo si prý nestěžuje, že ho má málo. Zato čas, zdá se, představuje pravý opak. Všichni tvrdíme, že ho máme málo, i když ho máme ve skutečnosti všichni stejně. Čas je spravedlivý. Měří všem stejně a nikdo ho nezastaví.

Kdysi jsem si přečetl pravidlo: Neříkej „nemám čas“, ale „zrovna nemůžu, protože právě dělám něco jiného“. Dodnes mi přijde užitečné. „Nemám čas“ je totiž hodně nadužívaná výmluva. Je hrozně jednoduché říct třeba dítěti teď ne, teď nemám čas, ale říct mu na férovku, co budu dělat místo toho abych si s ním hrál, to už je těžší.

Spousta z nás v sobě nosí různé nerealizované nápady a touhy. Jeden chce napsat knihu, druhý se chce naučit kreslit, mluvit cizí řečí nebo psát všemi deseti. Jenže na všechno je potřeba čas.

Na gymplu jsem den co den jezdil čtvrt hodiny tramvají. Byl to nesmírně důležitý čas. Prakticky veškeré moje samostudium totiž probíhalo právě v tramvaji. Čtvrthodina se tak pro mě stala jakousi měrnou jednotkou soustředění. Časem, za který bylo třeba zvládnout učení. Asi chápete, že jsem nikdy nebyl zrovna studijní typ, ale fungovalo to. Intenzivních patnáct minut většinou vydalo za hodinu planých pokusů o učení doma u psacího stolu. Shodou okolností dneska zhruba stejně dlouhou dobu jezdím do práce autobusem. Je to jedna z mála chvil během dne, kdy si můžu celkem v klidu číst. 

Můj strýc se jednou rozhodl, že si sám vyrobí housle. Nikdy to nedělal, ale sesbíral rady zkušených houslařů a pustil se do práce. Je jasné, že postavit tak sofistikovaný hudební nástroj není jen tak a chce to dost času. Člověk, který chodí do práce a stará se o děti, těžko najde volné celé odpoledne, aby se zavřel do dílny a pracoval v klidu. Strýc mi vykládal, že se rozhodl dělat na houslích vždycky dvacet minut poté, co přišel z práce. Šlo to postupně, ale i tak se drobnými kroky dopracoval k vlastním houslím. Nečekal na důchod. Nečekal, až mu zbyde dovolená čtrnáct dní v kuse. Nečekal, až si zlomí nohu a bude muset zůstat na nemocenské. Prostě si našel chvilku každý den.

Za čtvrt hodiny denně se dá přečíst dvacet stran knížky. Nebo se dá jedna stránka napsat. Stránka denně není moc, ale pokud vydržíte každý den, máte do roka tlustý román. Když budu čtvrt hodiny denně hrát na hudební nástroj, asi ze mě nebude virtuóz, ale pozná se to.

Zkuste si na svoje nerealizované touhy najít svých patnáct minut denně a za rok si řekneme, jestli máte napsanou knihu, umíte nový jazyk nebo kreslit portréty.