Fesťáky

Při domlouvání koncertů a vystoupení na festivalech dochází pravidelně k zajímavému paradoxu a to, že zásadně nikdy nepíšete pořadateli v tu pravou chvíli, případně správně zvoleným komunikačním kanálem. Pokud nemáte štěstí a nejste kapela, které se nabídky jen hrnou, případně nemáte manažera, který za vás booking kompletně obstará, musí to vždy oddřít někdo z kapely. Vypadá to asi takhle: Na jaře a v létě jezdíte jako fanoušek na různý fesťáky a občas je vám líto, že vy si na nich zase tolik nezahrajete, a tak se rozhodnete, že příští rok půjdete štěstíčku víc naproti. Vygooglíte kontakty, vytvoříte kapelní prezentaci a jde se na věc.

Začínám psát raději hned po skončení festivalové sezóny, ať je to pěkně za čerstva a navíc pořadatelé často v rozhovorech uvádějí, že další ročník začínají připravovat ihned po skončení toho minulého, tak ať s námi mohou rovnou počítat, že jo… Odpověď od festivalů překvapivě byla: „Zatím to neřešíme, teprve skončil minulý ročník a budeme to řešit později.“ Výsledkem bylo, že jsme si ten rok opět skoro nikde nezahráli.

Poučen z předchozího nezdaru si říkám: „Nechám je trošku vydechnout a napíšu jim později na podzim.“ V takovém případě vám však přijde odpověď, že je ještě pořád brzo, že teď se bookují maximálně tak velké zahraniční kapely, ať se příště ozvete před koncem roku.

Další rok jdu už prakticky najisto! Napíšu těsně před Vánoci, ať mají dramaturgové čas si to během svátků v klidu poslechnout a najdou nám ideální čas v line-upu, před nějakou známou zahraniční kapelou, kam právem patříme. Překvapivě se dozvídám, že „do konce roku se k tomu nedostaneme, vždyť budou Vánoce a Silvestr… pište až po Novým roce“.

Další rok slibuju klukům v kapele perný léto! Říkám jim ať si neplánují žádný dovolený, protože jsem si jistý, že se prakticky nezastavíme. Posílám vše pěkně za čerstva první týden v lednu a odpověď zní: „Ještě je spousta času, budeme to řešit někdy později na jaře.“

Je to tady… Sezóna našeho velkého triumfu! Ostatně jindy už ani napsat nejde… Během léta a probíhajících fesťáků by to byl nesmyl a vše ostatní jsem již vyzkoušel. Je březen, jaro začíná a já rozesílám prezentaci na všechny pořadatele a nervózně listuju kalendářem připravený kroužkovat termíny jednotlivých festivalů. Odpovědi přicházejí a já nevěřím svým očím „Sorry, máme DÁVNO plno,“ případně „Letošní line-up je již uzavřený, příště napište DŘÍV.“

Je třeba polknout hořkou slinu porážky a vymyslet něco jiného. Ostatně jsou i jiné koncerty než fesťáky. Co takhle připravit zajímavé klubové turné? Na stránkách jednoho z klubů najdu e-mail, projdu si program a zdvořile napíšu o podmínky a volné termíny. Čekám… dlouho… po čase se zdvořile připomenu a znovu čekám… Zkusím tedy sehnat kontakt na člověka, který by tam měl údajně dělat produkčního, píšu SMS, pak na Messengeru. Přečte si to, ale neodpovídá. Po čase přijde odpověď z mailu, že mám napsat na jiný e-mail paní, která to teď zajišťuje. Píšu ji a čekám… dlouho… Od člověka, který v klubu před pár měsíci se svou kapelou hrál, dostávám číslo na dalšího člověka z klubu. Tentokrát jsem chytřejší a píšu raději přes WhatsApp. Volám. Bez reakce. Po pár týdnech a měsících se začnou odpovědi postupně trousit. Vypadají například takhle: „Nemohl jsem odepsat dřív, protože to bych musel odpovídat na 70 e-mailů denně.“ „Messenger jsem odinstaloval, takže čtu zprávy, jen když jdu na Facebook,“ „WhatsApp teď nepoužívám,“ „na SMS neodepisuju, můžeme si někdy zavolat?“ „nevolejte, pište sms“ a nejpřekvapivější „používám už pouze konverzaci na Instagramu.“

Někdy je prostě zařizování docela punk, i když muzika je celkem pop.