IKEA – příručka pro přežití

Obchodní domy IKEA stvořil kdysi dávno mocný čaroděj jménem Ingvar Kamprad. Proto se v nich nacházejí bytosti a lokality z mýtů, bájí a pohádek a čas a prostor se nechová podle normálních pravidel. Labyrint s Minotaurem? Hračka v porovnání s cestou obchodním domem IKEA. Jako Sirény vás budou vábit slevy a nízké ceny. Kdopak to seděl na mojí židličce? Kdopak to ležel v mojí postýlce? No jo, byli jste to vy, milí zákazníci. Ještě že jste nejedli z mojí mističky moji kašičku. A opovažte se loupat můj perníček!

Jak praví urban legendy, v IKEA se již ztratilo mnoho lidí. Z některých se stali zaměstnanci a někteří tam bloudí dodnes. Vy, milí čtenáři, se však obávat nemusíte. Prozradím vám tajemství. Tajemství, které se předává pouze mezi úzkou skupinkou vyvolených. Tajemství, jak přežít v IKEA.

Důležitá je už domácí příprava. Jako je před během doporučený stretching, před odchodem do IKEA se můžete už doma několikrát cvičně pohádat se zbytkem rodiny, nechat dítě omylem na balkóně, pak ho postupně vytáhnout ze skříně, z podpostele a jednu mu střelit za to, že skáče v botách po sedačce. Dědečkovi vysvětlit, že ten záchod je jen atrapa a že to musí vydržet na toalety u restaurace. Při odchodu třikrát dojít do ložnice a minout při tom dveře od bytu. Nastartovat auto a zjistit, že vám dítě opět mává z balkónu. Vrátit se pro něj a pak zpátky nahánět dědu, který už si stihl objednat pivo na stojáka v nejbližší hospodě. V tuhle chvíli jste téměř ve stejném psychickém rozpoložení, jaké vás čeká uvnitř obchodního domu, a můžete se utěšovat tím, že o moc horší už to nebude.

Na parkovišti před IKEA se nesnažte najít místo nejblíž východu. Pokud nemilujete troubení, hysterické záchvaty ostatních účastníků silničního provozu a pár nových škrábanců na vašem voze, ušetříte si spoustu stresu. Zaparkujte na nejvzdálenějším konci, zboží si pak můžete na vozíku dovézt až k autu a budete mít větší klid na oblíbenou hru Tetris aneb Jak to všechno proboha naskládáme do auta.

S plným žaludkem se lépe nakupuje. Platí to i pro nábytek. Svůj výlet do IKEA proto začněte návštěvou restaurace. Dostanete se do ní zkratkou, která je hned u vstupu do horního patra. Tučným jídlem obalíte nervy a, pokud nejste řidič, můžete si dát na posilněnou pivo nebo víno. Nakupování bude hned veselejší.

Svoje ratolesti odložte do dětského koutku. Možná se teď tváří, že budou sekat dobrotu, ale za první zatáčkou si to rozmyslí. Plánování kuchyně nebo skříní je s dětmi čirá utopie a sebevražda. Stačí chvilka nepozornosti a jsou fuč. Ale aspoň se pětiletý Honzík a čtyřletá Mařenka dostanou do rozhlasu, až budou ubrečeně paní prodavačce hlásit, že nemůžou najít tatínka a maminku.

Dědy a babičky naložte hned u vstupu do invalidního vozíku. Budou se sice bránit a tvrdit, že jsou ještě štramáci, ale pokud denně nechodí na pětikilometrové procházky, náročnou cestu obchodním domem sami nezvládnou. Vzpomínám, jak se moje babička snad pětkrát zeptala: „Ale to už jsme někde jinde, je to tak? Tohle přece nemůže být pořád jeden obchod!“

Vyjma ostřílených návštěvníků IKEA nedoporučuju používat zkratky. Lehce se vám totiž stane, že zvolíte špatnou a pak si dáte několik koleček, než to vzdáte, zeptáte se na cestu anebo se radši necháte k východu dovést. Pravidelně se vystresovaní zákazníci snaží opustit IKEA únikovým východem. Nedělejte to. Houkání alarmu, pohledy ostatních a bližší seznámení s ochrankou vám za to nestojí. Chůze v protisměru je jen pro opravdové fajnšmekry. Pro zvýšení adrenalinu můžete podpořit oblečením žlutého trička, ve kterém si vás ostatní budou plést s prodavačem a neustále po vás něco chtít.

Po průchodu horním patrem doporučuju opět navštívit restauraci, toaletu a přepočítat výpravu. Může se vám zdát, že to nejhorší máte za sebou, ven už je to jen kousek a vy jste přece i s dětmi přežili průchod dětskou IKEA, takže už vás nemůže nic rozházet. Mám pro vás dvě slova: oddělení dekorací. Koluje legenda o Vyvoleném, který tímto oddělením prošel, aniž by si koupil jedinou svíčku. Nevěřte jí, nikdo takový neexistuje.

Když i přes tvrdý trénink máte už všeho dost a začnete propadat beznaději, myslete na to, že na konci tunelu – pardon, samoobslužného skladu – je světlo. Vychází ze dveří, na kterých je napsáno „exit“, a to znamená, že jste u konce. Že jste to přežili. Na pokladně asi řádně utrpěla vaše peněženka, ale berte to tak, že čím víc jste toho koupili, tím později sem budete muset znovu. Naložte nákup do auta, přepočítejte rodinu, vraťte cizí děti a ujíždějte pryč, než si drahá polovička vzpomene, že jste na něco zapomněli. Večer v hospodě budete odměněni obdivnými pohledy, poplácáním po zádech a s kamarády porovnáte válečné historky a své jizvy z práce s imbusem.