Spondeo et pulitzeor

Dnes je to přesně 135 let, co se narodil Walter Duranty. Byl to chlapec ze středostavovské rodiny britských obchodníků, kterému se dostalo vzdělání na prestižních školách jako Harrow nebo Cambridge. Stal se novinářem a během první světové války začal pracovat pro The New York Times jako zahraniční zpravodaj. V roce 1932 pak za své reportáže ze Sovětského svazu obdržel prestižní Pulitzerovu cenu. Duranty byl počestný občan, nikoho nezabil, nikdy nestál před soudem, ale přesto můžeme říct, že měl lví podíl na jedné z největších genocid v dějinách lidstva.

Bylo to právě v roce 1932, kdy během uměle vyvolaného hladomoru zemřelo několik miliónů Ukrajinců (střízlivé odhady uvádějí 3,5 milionu, ale hovoří se i o 7 milionech obětí). Zatímco na Ukrajině vymíraly celé vesnice, Duranty posílal do Států zcela smyšlené články o tom, že žádný hladomor není a vyvracel tak nesmělé zprávy, které na Západ pronikaly od britských inženýrů pracujících na Ukrajině. Síla slova jednoho novináře z The New York Times stačila k tomu, aby západní státy věřily, že není potřeba na Ukrajinu posílat humanitární pomoc. Lidé se tehdy spolehli na jeden zdroj informací a nic si neověřovali. Nechali se ukolébat, zůstali nestrannými a Durantymu za tyto fabulované reportáže navíc udělili cenu, která mu mimochodem nebyla odebrána ani když vše vyšlo najevo.

Pamatuju si, že když jsem byl na promoci své starší sestry, zaujalo mě, s jakou samozřejmostí čerství držitelé akademického titulu říkali své „spondeo et polliceor“, tedy zavazuji se a slibuji. Absolventský slib totiž nebyl nijak triviální. Mimo jiné se v něm zavazovali, budou dál rozvíjet poznání „ne pro chamtivý zisk nebo marnou slávu, nýbrž proto, aby se šířila pravda“. Podobně to asi mají I jiné školy.

Takže pokud vás na výšku nevzali nebo vás vyhodili ve čtvrťáku nebo jste si jako já jenom vyzvedli diplom na studijním, jste z obliga. Můžete dělat všechno pro prachy a slávu, ale pokud jste na promoci něco slíbili nebo pokud v sobě máte nějakou čest, je fajn se zamyslet, k čemu využíváme své vzdělání nebo dovednosti. Sláva totiž umí být prevít. Člověk si občas musí vybrat mezi ní a tou správnou stranou.

Zakončit by se tak snad hodilo oblíbeným citátem z Danta: „Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří zachovávají nestrannost v časech morální krize.“ Tento citát se sem hodí, protože je stejně vymyšlený jako Durantyho reportáže. Rádi jej používají ti, kteří Dantovu Božskou komedii nečetli. Dante to totiž nikdy takto nenapsal. Tento „citát“ si vymyslel a Dantovi připsal J. F. Kennedy. A takto koluje po databázích citátů dodnes, protože málokdo si dá tu práci, aby si ověřil platnost citátu. Věří Kennedymu, tak jako věřili Durantymu.