Milda a Smradloun

Pravidelně jezdím do práce příměstským autobusem. Když nastupujete denně na stejnou linku, poznáte časem většinu cestujících, kteří jezdí v podobné časy jako vy. Neznáte je osobně, nemluvíte s nimi, nezdravíte, ale víte přibližně, kde vystupují a odhadujete, jaké asi žijí životy.

Můj děda jezdil kamionem. Pamatuji si, když mě jako malého kluka posadil do kabiny a já mohl držet ten obrovský volant. Večer mi vyprávěl zážitky z cest po Evropě. Je to asi jeden z důvodů, proč jsem měl velmi pozitivní vztah k řízení čehokoliv a rád všechny šoféry pozoroval při práci. Dělám to dodnes.

Vždy vyhlížím autobus blížící se k zastávce a sleduji, který z několika řidičů mě dnes poveze do práce. Většinou prokroutím očima, když spatřím Smradlouna. Smradloun je člověk, který nemá rád lidi, asi i nerad vstavá, možná je sám nebo ho štve manželka. Smradlouna prostě sere svět. Na pozdrav téměř neodpoví. Nedej Bože, že byste se ho na něco zeptali nebo o něco požádali. Jediný, co z něj občas vypadne je „Blbě!“ a to když nepřiložíte dobře lítačku a jemu se nenačte správně kupón. Smradloun je ten typ autobusáka, který i v létě topí, aby vám prostě udělal ráno nepříjemné a jelikož ho stále vídám v jednom tričku, pojmenoval jsem ho touhle hanlivou přezdívkou.

Jindy však přijede Milda. Jenže Milda to je jinej kábr. Na první nástupní zastávku, dorazí o deset minut dřív než musí, ne jako ostatní, co jezdí na čas. Milda otevře dveře, vystoupí. Vždy má čistou, perfektně vyžehlenou košili a úsměv od ucha k uchu. Je pozornej. Pochválí ženám šaty, všimne si nového účesu. Ze začátku mi to přišlo až úsměvné, jenže Mildovi to funguje. Ženy se tetelí blahem a minulý týden mu jedna dokonce přinesla bábovku. Milda je král. A hlavně řidičem autobusu je rád. A já jsem rád jeho pasažér.

Když srovnám ty dva, tak oba dělají stejnou práci, za stejných finančních podmínek. Jenže jeden do ní vstává s úsměvem. Druhej svůj život prohrál.  Rád sedávám vpředu, když řídí Milda a snažím se načerpat aspoň trochu té jeho energie. Všichni máme občas blbé dny, všechny nás občas něco žere. Každý z nás je někdy jako Smradloun, ale nesmí to trvat dlouho. Buď víc jako Milda.