Lepší je mlčet, zlato

„Oslavte svoje výročí: 9 let na Twitteru,“ naskočilo mi před pár dny na displeji. „Dnes je vaše 11 leté výročí,“ napsal mi Facebook. Dekáda na sociálních sítích. Co mi to přineslo? Je můj život lepší než by byl bez nich?

Mám hromadu sleďů, followerů, sledujících či jakou jinou variantu preferujete. Mám mnoho „přátel”, těch facebookových. Většinou ztlumených. Poznala jsem spoustu lidí, které bych jinak neměla šanci poznat, tím spíše se s nimi bavit. Zažila jsem několik neuvěřitelných dovolených a výletů. Dělám věci, které by mě předtím nenapadlo dělat. Moje virtuální bublina mi někdy dodá optimismus, někdy mě dostane do hluboké deprese. Ověřila jsem si, že on-line popularita automaticky neznamená hodně kamarádů. Neznamená kolikrát žádné kamarády. A často i to, že o nějaké z reálného světa mezitím přijdete. Třeba proto, že jste pořád on-line. Nežijete, jen sjíždíte tajmlajnu.

Občas se mi zdá, že s přibývajícím věkem možná i trošku moudřím. Většinou si to hned zase rozmyslím, ale jednu věc jsem se za ty roky naučila. Mlčet je vážně zlato. Čím víc lidí vás čte, tím víc lidí má potřebu se k tomu vyjádřit. A stejně tak jako se potrefená husa vždycky ozve a nejhlasitěji zpívá ten, kdo nemá hudební sluch, ti, co odpovídají, by často udělali líp, kdyby mlčeli.

Znáte ten vtip?

„Are you coming to bed?”

„I can’t, this is important.”

„What?”

„Someone is wrong on the Internet.”

To jsou sociální sítě a diskuse na Internetu v kostce. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že vždycky nemusím odpovídat. Vždycky nemusím opravovat toho, kdo podle mě nemá pravdu. Samozřejmě, že se sem tam neudržím. Ale těch zbytečných rozjitřených konverzací a vzbouřených citů, kterých jsem se ušetřila. To je krása! Taky už chápu, že pokaždé, když mi někdo neodpoví, to automaticky neznamená, že se mnou souhlasí nebo nemá co dodat. Prostě jako ten moudřejší ustoupí. Stejné pravidlo platí i pro pozitivní reakce.  Nemusíme všem všechno lajkovat, se všemi souhlasit. Označkovat každý příspěvek: „Přečteno, svůj názor jsem vyjádřil.“

Až tohle pochopí dostatek lidí, stane se z Internetu krásné místo. Místo klidu, vzdělání a zábavy, které nehyzdí otravný troll pod každým myšlenkovým mostem. Kde se můžeme beze strachu vyjádřit k jakémukoli tématu.  Nebo nemusíme dělat nic.

Můžeme mlčet.