Dávej ber

Hele a co ty vůbec děláš za práci? Dotaz, kterému se prostě nedá občas vyhnout. Ptají se kamarádi, bývalý spolužáci i cizí lidé, se kterými se někde seznámím a něčím je zaujmu. Spoustě lidí přijdu jako fajn týpek, který se věnuje tolika různým skvělý věcem, a tak je zajímá, co vlastně dělám za tu „opravdovou práci“.

Většina lidí totiž správně vytuší, že hraním v klubové kapele, psaním článků, tweetováním, vysedáváním po barech, přátelením se s umělci a okouzlováním děvčat se asi dost dobře neuživím. Podobný kousek totiž zvládá jen Sagvan Tofi. A protože já Sagvan Tofi nejsem a nemám k sobě žádnýho Vaculíka (teda pokud třeba Bullmonde nechtěl být někdy Vaculík?), tak mi nezbývá než mít i tu opravdovou práci.

Moje odpověď totiž je, že se věnuju pojištění… a následuje vždy stejná reakce, kterou bych popsal asi takhle: Ztuhnutí tváře, zblednutí, koutky klesají z úsměvu směrem dolů, oči se obracejí v sloup a následuje napůl otrávené a napůl pohrdavé „takžeee pojišťovááák“. Být pojišťovák má totiž v Čechách úplně stejný význam jako být hajzl. Snažím se jim sice hned vysvětlit, že já nejsem tak úplně pojišťovák, že já ty produkty jen vymýšlím a starám se o jejich proces, o jejich fungování, ale to už je vše zbytečné. Všichni jsou už ostražití, co ostražití… to je ještě slabé slovo, jsou jak na jehlách a očekávají, že jim každou chvíli vrazím vizitku, případně že z kapsy vytáhnu formulář smlouvy a propisku a začnu to rovnou sepisovat.

Najdou se však i tací, kteří stále věří, že i přesto, že jsem pojišťovák, tak jsem docela fajn týpek, a tak bych jim třeba mohl sjednat nějakou výhodnou pojistku. Pokud na to přistoupím, dopadne to vždy stejně. Protože se jedná o kamarády, snažím se nabídnout co nejlepší krytí, nic nepodcenit a nabídnou pojištění, které bych sjednal i sám sobě. Výsledkem mé snahy je, že jsem za hajzla, který se jim snažil prodat něco hrozně drahýho, protože kamarád to poslal ještě své sestřenici Mařeně, která taky trochu dělá do pojišťovnictví a dokáže „něco podobnýho“ pojistit za půlku. Když mi to pak kamarád pošle, zjistím, že v tom sice není skoro nic z běžných rizik, které mohou v Čechách nastat, jako třeba povodeň, oheň, blesk, ale za to od Mařeny je tam výbuch sopky, útok UFO a vyhasnutí slunce.

Druhá varianta vypadá tak, že zadání kamaráda je dopředu jednoznačné: „Hele, ať je to co nejlevnější, jo?“ Říkám, že chápu, ale že stejně by bylo fajn tam mít alespoň „tohle riziko“, nebo třeba lepší asistenci. Známý se kroutí a povídá: „Nechci tam nic super, rozumíš, jen ať to kryje to nejnutnější.“ Po chvíli to vzdávám a osekám všechny nadstandardní věci, lámu si hlavu s tím, která rizika odstranit, kde snížit limity, a na závěr dám bezkonkurenční cenu.

V tomhle případě jsem za hajzla až později, tedy ve chvíli, kdy se objeví na displeji telefonu kamarádovo jméno, a ten povídá: „Hele mně se teď stalo „tohle“, tak jsem „tam“ volal, oni mi řekli, že v „tom“ mam sjednaný jen „tohle“, cos mi to vole sjednal??? To jsem teda myslel, že v „tom“ toho od tebe mám mnohem víc, když se v tom tak vyznáš.“ Případně následuje ještě pohrdavý dovětek ve stylu „To soused Ambrož, kterej bydlí vedle v paneláku v garsonce, tam má i asistenci laktační poradkyně a služby veterináře v případě, že chováš stádo bizonů… a to si vem, že platí měsíčně jen o tisícovku víc než já.“

Skoro si říkám, že bych přece jen ještě zkusil být ten Sagvan Tofi? Co na to Bullmonde? Ten totiž taky určitě nemá na růžích ustláno, je totiž „bankéř“…